Soubor config.toml
Na této stránce
Lekce aktualizována 2. listopadu 2026 na základě dokumentace Vibe Code: integrován model Mistral Medium 3.5 (plus Devstral 2),
enable_update_checks(klíčenable_auto_updatejiž nemá žádný účinek), nástrojedit(dřívesearch_replace) a odstraněná sekce[safety]nahrazená položkoudefault_agent. Zdroje: Konfigurace · Reference konfigurace.
Kde se nachází config.toml?
Vibe hledá svůj konfigurační soubor na dvou místech, v tomto pořadí:
- Konfigurace projektu:
./.vibe/config.toml(v aktuálním adresáři) - Globální konfigurace:
~/.vibe/config.toml(ve tvém domovském adresáři)
Konfigurace projektu má přednost před globální konfigurací. Tento mechanismus činí nástroj praktickým pro každodenní práci vývojáře: tvá globální konfigurace odráží tvé zvyklosti, zatímco repozitář klienta vynucuje svá vlastní pravidla ve svém adresáři, aniž bys musel ručně přepínat nastavení.
Struktura souboru
Soubor config.toml používá formát TOML, což je čitelný a jednoznačný konfigurační formát. Zde je kompletní příklad s komentáři obsahující vše, co budeš potřebovat:
# ~/.vibe/config.toml
# Aktivní model: vestavěný model nebo alias pro předvolbu [[models]]
active_model = "mistral-medium-3.5"
# Výchozí agent (pokud klíč chybí, použije se "ask")
default_agent = "ask"
# Vlastní systémový prompt (~/.vibe/prompts/my_custom_prompt.md)
system_prompt_id = "my_custom_prompt"
# Téma: auto se přizpůsobí terminálu; pro výběr použij /theme
theme = "auto"
# Denní kontrola nových verzí
enable_update_checks = true
Výběr modelu
Parametr active_model určuje, který model Vibe používá pro generování. Očekává alias: buď vestavěný model Mistral Medium 3.5, nebo alias pro předvolbu [[models]], kterou jsi deklaroval (o tom bude řeč v další lekci).
active_model = "mistral-medium-3.5"
Nemusíš upravovat soubor, abys změnil model: příkaz /model přepíná modely uprostřed relace a zobrazuje seznam dostupných možností. Soubor použij k nastavení výchozí volby a příkaz pro jednorázové testy.
Přizpůsobení systémového promptu
Systémový prompt definuje chování Vibe. Ve výchozím nastavení je nakonfigurován jako efektivní asistent pro kódování, ale můžeš ho specializovat. Toto je často nastavení, které přináší nejviditelnější zisk: agent, který předem zná tvé konvence, přestane navrhovat kód, který je třeba přeformátovat.
Prompty jsou soubory Markdown uložené v ~/.vibe/prompts/. Vytvoř si vlastní; zde je příklad pro tým pracující s Pythonem a FastAPI:
mkdir -p ~/.vibe/prompts
cat > ~/.vibe/prompts/mon_prompt.md << 'EOF'
Tu es un assistant de développement spécialisé en Python et FastAPI.
Tu écris du code propre, typé, avec des docstrings.
Tu privilégies les approches fonctionnelles quand c'est possible.
Tu réponds toujours en français.
EOF
Poté na něj odkazuj v config.toml pomocí názvu souboru bez přípony:
system_prompt_id = "mon_prompt"
Konfigurace agentů
Agenti jdou dál než samotné prompty: jsou to kompletní konfigurační profily, kde má každý agent svůj vlastní model, systémový prompt a oprávnění k nástrojům. Vytváříš je v ~/.vibe/agents/. Nejjasnějším příkladem je agent pro kontrolu kódu:
# ~/.vibe/agents/code_review.toml
system_prompt_id = "code_reviewer"
disabled_tools = ["write_file", "edit", "bash"]
[tools.bash]
permission = "never"
Spusť ho na vyžádání:
vibe --agent code_review
Tento agent může pouze číst: nemůže zapisovat soubory ani spouštět příkazy. Můžeš mu tedy nechat prosknovat větev kolegy bez obav z náhodných úprav, což z něj činí ideální režim pro bezpečné kontroly kódu.
Řízení nástrojů
Toto filtrování nástrojů platí také pro hlavní konfiguraci. K dispozici jsou dva seznamy: jeden pro povolení pouze konkrétních nástrojů a druhý pro jejich zakázání:
# Povolit pouze konkrétní nástroje
enabled_tools = ["read_file", "grep", "edit"] # edit: dříve search_replace
# Zakázat konkrétní nástroje
disabled_tools = ["bash", "write_file"]
Ruční vypisování každého názvu se stává zdlouhavým, když server MCP vystavuje dvacet nástrojů. Nástroje MCP se nazývají {server}_{tool} a filtry přijímají zástupné znaky a regulární výrazy (prefix re:). To ti umožňuje uvažovat v kategoriích spíše než po jednotlivých nástrojích:
# Povolit všechny nástroje ze serveru MCP s názvem serena (vzor glob)
enabled_tools = ["serena_*"]
# ... nebo totéž pomocí regulárního výrazu:
# enabled_tools = ["re:^serena_.*$"]
# Zakázat všechny nástroje ze serveru MCP fetch_server
disabled_tools = ["fetch_server_*"]
Téma a umístění konfigurace
Téma nastavíš ve stejném souboru, nebo za běhu pomocí příkazu /theme:
theme = "auto"
Dostupná témata se liší podle verze; použij /theme v interaktivním režimu, abys viděl úplný seznam a mohl si každou možnost prohlédnout, než svou volbu uzamkneš.
Nakonec, Vibe ukládá svou konfiguraci ve výchozím nastavení do ~/.vibe/, ale toto umístění můžeš změnit pomocí proměnné prostředí:
export VIBE_HOME="/chemin/vers/mon/dossier/vibe"
To je užitečné, pokud je tvůj domovský adresář na pomalém síťovém disku, kde by každé čtení konfigurace způsobovalo latenci, nebo pokud sdílíš konfiguraci mezi více stroji prostřednictvím synchronizační služby.
Konfigurace specifická pro projekt
Vraťme se k úvodnímu scénáři: pro nastavení specifická pro projekt vytvoř .vibe/config.toml v kořenovém adresáři projektu:
mkdir -p .vibe
cat > .vibe/config.toml << 'EOF'
system_prompt_id = "python_expert"
[tools.bash]
permission = "ask"
allowlist = ["git status", "git diff", "pytest"]
EOF
Vibe tento soubor načte pouze tehdy, pokud jsi složku při prvním spuštění označil jako důvěryhodnou. Jako preventivní opatření před commitováním: přidej .vibe/ do svého .gitignore, pokud soubor obsahuje citlivé informace, jako jsou názvy proměnných nebo interní URL, které nechceš odeslat do repozitáře.
Klíčové poznatky
- config.toml existuje ve globální (
~/.vibe/) i projektové (./.vibe/) verzi - Konfigurace projektu má přednost před globální konfigurací
- Agenti jsou kompletní profily s modelem, promptem a oprávněními; výchozího agenta nastavíš pomocí
default_agent - Nástroje lze filtrovat pomocí zástupných znaků nebo regexu
- Proměnná
VIBE_HOMEti umožňuje změnit adresář konfigurace