Řízení pracovního adresáře
Na této stránce
Lekce aktualizována 2. listopadu 2026: Příklady již nenastavují
active_model = "devstral-2"(Devstral byl z API odstraněn). Bez tohoto klíče projekt použije model definovaný v tvé uživatelské konfiguraci. Připomínka: soubor.vibe/config.tomlprojektu se načte pouze v důvěryhodné složce. Zdroj: Konfigurace.
Aktualizace z 2. listopadu 2026 — Devstral. Devstral 2 (
devstral-2512) dosáhl konce životnosti 31. července 2026 a Devstral Small 2 31. března 2026: volání těchto modelů již není garantováno. Oficiální tabulka modelů je přesměrovává na Mistral Medium 3.5, který je sám o sobě zastaralý ve prospěch Mistral Large 4. Codestral (codestral-2508) zůstává obecně dostupný pro doplňování kódu. Před opětovným použitím těchto příkladů zkontroluj tabulku modelů a zjistěte, kam směřují aliasy-latest.
Spouštěcí adresář definuje projekt
Když spustíš vibe, agent přijme aktuální adresář jako svůj pracovní adresář. Tato volba je zásadní: určuje celý kontext projektu, protože Vibe prohledává strom adresářů, čte konfigurační soubory a odvozuje typ projektu právě z tohoto umístění.
cd /home/user/projects/my-api
vibe
# → Vibe analyzuje projekt my-api
Spuštění Vibe z tvého domovského adresáře místo repozitáře ti dá agenta, který tvému kódu nerozumí – ne proto, že by nemohl, ale protože hledá na špatném místě. V praxi je tedy cd součástí příkazu.
Práce jinde bez přesunu
Někdy není cd možné nebo pohodlné. Volba --workdir explicitně určí cílový adresář:
vibe --workdir /home/user/projects/my-api
Chování je naprosto totožné jako při spuštění z dané složky: skenování projektu, řešení cest k souborům i shellové příkazy používají tento adresář jako základ. Tato volba se hodí pro automatizační skripty, kde nemáš kontrolu nad aktuálním adresářem, při práci s více projekty bez přepínání terminálů a v pipeline CI/CD pro odkaz na čerstvě naklonovaný repozitář. Nejvýmluvnější je případ použití ve skriptu, který ti umožní zpracovat řadu projektů v cyklu:
# Ve skriptu
for project in api frontend worker; do
vibe --workdir "/projects/$project" \
--prompt "Check for npm vulnerabilities" \
--output json > "audit-$project.json"
done
Organizace práce s více projekty
V interaktivním režimu je nejčistším přístupem jeden terminál – nebo panel tmux, či relace screen – na každý projekt:
# Terminál 1: Backend API
cd /projects/api-backend
vibe
# Terminál 2: Frontend
cd /projects/frontend-react
vibe
# Terminál 3: Infrastruktura
cd /projects/infra-terraform
vibe
Každá instance má pak svůj vlastní kontext, relaci a historii, což ti zabrání míchat úvahy o Terraformu s logikou Reactu.
Toto oddělení sahá až ke konfiguraci. Umístění souboru .vibe/config.toml do každého projektu přizpůsobí chování agenta konkrétní kódové základně. Pro Python API:
# Projekt Python API
# /projects/api-backend/.vibe/config.toml
cat > .vibe/config.toml << 'EOF'
system_prompt_id = "python_expert"
[tools.bash]
permission = "ask"
EOF
A pro React frontend s přidáním MCP serveru:
# Projekt React Frontend
# /projects/frontend-react/.vibe/config.toml
cat > .vibe/config.toml << 'EOF'
system_prompt_id = "react_expert"
[[mcp_servers]]
name = "fetch"
transport = "stdio"
command = "uvx"
args = ["mcp-server-fetch"]
EOF
Pravidlo precedence si snadno zapamatuješ: konfigurace projektu (./.vibe/config.toml) přepisuje globální konfiguraci (~/.vibe/config.toml). Každý repozitář si tak může vynutit vlastní model, systémový prompt a MCP servery, aniž bys musel při přepínání mezi nimi cokoli měnit.
Důvěryhodné složky
Pracovní adresář také určuje, co smí Vibe dělat, aniž by se tě ptal. Systém důvěryhodných složek spoléhá na ~/.vibe/trusted_folders.toml, který uvádí umístění, kde jsou povolena určitá automatická actions – zejména automatické schvalování.
# ~/.vibe/trusted_folders.toml
trusted = [
"/home/user/projects/my-api",
"/home/user/projects/frontend",
]
Pokud povolíš automatické schvalování v adresáři, který v tomto seznamu chybí, Vibe tě upozorní, že není považován za důvěryhodný. To je přesně ta pojistka, kterou chceš mít při klonování neznámého repozitáře, abys pomohl kolegovi.
Odkazování na soubory a změna adresářů během relace
V tvých konverzacích @ přijímá jak cesty relativní k pracovnímu adresáři, tak cesty absolutní, přičemž automatické doplňování funguje v obou případech.
# Relativní cesta (doporučeno)
Explain the code in @src/api/routes.ts
# Absolutní cesta
Explain the code in @/home/user/projects/my-api/src/api/routes.ts
Upřednostňuj relativní cesty: čtou se lépe a zůstávají platné bez ohledu na uživatele nebo stroj, což je důležité při sdílení promptu s kolegou.
Nakonec, nic ti nebrání během relace navigovat jinam pomocí shellového příkazu:
!cd /other/project && ls
Měj však na paměti, co tím získáš: kontext projektu z počátečního skenování zůstává svázán se spouštěcím adresářem a Vibe novou složku automaticky znovu neseskenuje. Agent sice uvidí vypsané soubory, ale stále bude uvažovat na základě původní architektury projektu. Pro skutečnou změnu kontextu otevři novou relaci.
Klíčové poznatky
- Vibe používá při spuštění aktuální adresář jako kontext projektu
--workdirti umožňuje zadat adresář bez nutnosti do něj přecházet- Jeden terminál na projekt je nejčistší přístup pro práci s více projekty
.vibe/config.tomlpro každý projekt přizpůsobuje chování každé kódové základně- Systém důvěryhodných složek zabezpečuje automatické schvalování na základě adresáře
- Pro čitelnost se doporučují relativní cesty s @