Konfigurace lokálního MCP serveru (STDIO)
Na této stránce
Aktualizováno 2. listopadu 2026 — MCP Python SDK v2. Tento kurz nyní vychází z verze 2 SDK
mcp(k 2. říjnu 2026 je to verze 2.3.0):MCPServernahrazujeFastMCP, nastavení transportu se přesouvá dorun()nebostreamable_http_app()a aplikace vystavená pod skutečným hostname musí tento hostname deklarovat (transport_security). Toto je také verze požadovaná Mistral SDK: extra balíčekmistralai[agents]vyžadujemcp>=2.2.0,<3.0. Zdroje: Co je nového ve v2 · Průvodce migrací · Nasazení a škálování.
Tvůj první lokální MCP server
Režim STDIO je přirozeným výchozím bodem pro vývoj a testování MCP serveru: vše běží na tvém stroji, žádné nasazování, žádná veřejná URL a žádné certifikáty k správě. Upravíš soubor, restartuješ a pozoruješ. V této lekci napíšeš lokální MCP server v Pythonu a následně ho připojíš ke klientovi.
Co se týče předpokladů, potřebuješ Python 3.10 nebo vyšší, aktuální pip a ideálně vyhrazené virtuální prostředí. Ten poslední bod není jen kosmetický: balíčky MCP se rychle vyvíjejí a samostatné virtuální prostředí pro každý projekt ti zabrání v rozbití funkčního serveru při instalaci závislosti pro jiný projekt.
# Vytvoření virtuálního prostředí
python -m venv mcp-env
source mcp-env/bin/activate # Linux/Mac
# mcp-env\Scripts\activate # Windows
# Oficiální MCP SDK (v2) a Mistral SDK s extra balíčkem agents
pip install "mcp[cli]>=2.2,<3" "mistralai[agents]"
Psaní serveru
S třídou MCPServer, což je vysokoúrovňová třída v oficiálním SDK (dříve FastMCP), zabere lokální server jen několik řádků. Vytvoříš instanci aplikace tím, že jí dáš popisný název, a poté ozdobíš své funkce v Pythonu dekorátorem @app.tool(), aby byly exponovány.
# serveur_local.py
from mcp.server.mcpserver import MCPServer
# Inicializace serveru s popisným názvem
app = MCPServer("Local Demo Server")
@app.tool()
def greet(name: str) -> str:
"""Pozdraví osobu jménem.
Args:
name: Křestní jméno osoby, kterou chceme pozdravit
Returns:
Personalizovaná pozdravná zpráva
"""
return f"Hello {name}! Welcome to the world of MCP."
@app.tool()
def calculate(operation: str, a: float, b: float) -> str:
"""Provede jednoduchý matematický výpočet.
Args:
operation: Operace k provedení (add, sub, mul, div)
a: První číslo
b: Druhé číslo
Returns:
Výsledek výpočtu
"""
ops = {
"add": a + b,
"sub": a - b,
"mul": a * b,
"div": a / b if b != 0 else "Error: division by zero"
}
result = ops.get(operation, "Unknown operation")
return f"{a} {operation} {b} = {result}"
Tento soubor exponuje dva nástroje. Všimni si role docstringů: nejenže dokumentují tvůj kód pro kolegu, ale doslova se stávají popisem, který model čte, aby se rozhodl, zda zavolat calculate místo greet. Nedbalý docstring zde vede později k erratickým voláním.
Konfigurace klienta STDIO
Na straně klienta se nepřipojuješ k adrese; vysvětluješ, jak server spustit. To je role StdioServerParameters.
# client_stdio.py
from mcp import StdioServerParameters
from mistralai.extra.mcp.stdio import MCPClientSTDIO
from pathlib import Path
# Cesta k tvému serveru
path_to_server = Path("serveur_local.py")
# Konfigurace serveru STDIO
server_params = StdioServerParameters(
command="python", # Příkaz ke spuštění serveru
args=[str(path_to_server)], # Argumenty (Python soubor)
env=None, # Proměnné prostředí (volitelné)
)
# Vytvoření MCP klienta
mcp_client = MCPClientSTDIO(stdio_params=server_params)
Tři parametry si zaslouží podrobnější vysvětlení.
command
Toto je systémový příkaz, který spouští proces serveru: "python" pro server v Pythonu, "node" pro server v JavaScriptu nebo přímá cesta k binárnímu souboru, pokud je tvůj server zkompilovaný.
# Python
command="python"
# Node.js
command="node"
# Zkompilovaný executable
command="./mon_serveur_mcp"
args
Toto je seznam argumentů předaných danému příkazu. U Python skriptu je to minimálně cesta k souboru, ale nic ti nebrání sem předat i další optiony tvého serveru.
# Jednoduchý skript
args=["serveur_local.py"]
# S dalšími argumenty
args=["serveur_local.py", "--port", "8080", "--verbose"]
env
Toto je slovník proměnných prostředí předaných procesu serveru: kanál, kterým mu předáš API klíč, URL databáze nebo debug flag.
import os
server_params = StdioServerParameters(
command="python",
args=["serveur_local.py"],
env={
**os.environ, # Dědí z aktuálního prostředí
"API_KEY": "your_api_key",
"DATABASE_URL": "postgresql://...",
"DEBUG": "true",
},
)
Chování tohoto parametru často lidi překvapí. Při env=None server zdědí celé prostředí nadřazeného procesu; při použití slovníku vidí striktně pouze uvedené proměnné. Pokud poskytneš slovník bez vlití os.environ dovnitř, nepřekvapuj se, že tvůj server už nenajde svou PATH nebo tvůj API klíč: chování je dokonale logické, prostě radikální.
Testování před integrací
Než zapojíš svůj server do agenta, otestuj ho izolovaně pomocí MCP Inspector. Úvaha je jednoduchá: pokud volání selže, jakmile je server připojen k modelu, nebudeš vědět, zda problém leží v tvém kódu, nebo v rozhodnutí modelu. Inspector tuto nejednoznačnost odstraňuje.
npx @modelcontextprotocol/inspector python serveur_local.py
Příkaz otevře lokální webové rozhraní, kde můžeš vypsat exponované nástroje, zkontrolovat popis a parametry, které model obdrží, spustit ruční volání s argumenty dle vlastního výběru a ověřit přesný formát návratové hodnoty. Zvykni si to používat systematicky: je to pět minut, které ušetří hodinu.
Nakonec zde je organizace souborů, která dobře stárne, se serverem, klientem, závislostmi, tajnými údaji mimo repozitář a unit testy pro tvé nástroje:
mon-projet-mcp/
├── serveur_local.py # MCP server
├── client_stdio.py # Klientský skript
├── requirements.txt # Závislosti
├── .env # Proměnné prostředí (nikdy necommitovat)
└── tests/
└── test_tools.py # Unit testy pro nástroje
Klíčové poznatky
- Server STDIO se spouští jako lokální proces
StdioServerParameterskonfiguruje příkaz, argumenty a proměnné prostředí- Docstringy tvých nástrojů slouží jako popis pro model
- MCP Inspector (
npx @modelcontextprotocol/inspector) je nezbytný pro testování env=Nonedědí celé prostředí; explicitní slovník omezuje proměnné