Přejít na hlavní obsah
Čeština— Vyberte jazyk
Menu

Konfigurace lokálního MCP serveru (STDIO)

Lekce 4 z 14 Aktualizováno 2. listopadu 2026 Vývojář
Na této stránce
  1. Tvůj první lokální MCP server
  2. Psaní serveru
  3. Konfigurace klienta STDIO
  4. Testování před integrací
  5. Klíčové poznatky

Aktualizováno 2. listopadu 2026 — MCP Python SDK v2. Tento kurz nyní vychází z verze 2 SDK mcp (k 2. říjnu 2026 je to verze 2.3.0): MCPServer nahrazuje FastMCP, nastavení transportu se přesouvá do run() nebo streamable_http_app() a aplikace vystavená pod skutečným hostname musí tento hostname deklarovat (transport_security). Toto je také verze požadovaná Mistral SDK: extra balíček mistralai[agents] vyžaduje mcp>=2.2.0,<3.0. Zdroje: Co je nového ve v2 · Průvodce migrací · Nasazení a škálování.

Tvůj první lokální MCP server

Režim STDIO je přirozeným výchozím bodem pro vývoj a testování MCP serveru: vše běží na tvém stroji, žádné nasazování, žádná veřejná URL a žádné certifikáty k správě. Upravíš soubor, restartuješ a pozoruješ. V této lekci napíšeš lokální MCP server v Pythonu a následně ho připojíš ke klientovi.

Co se týče předpokladů, potřebuješ Python 3.10 nebo vyšší, aktuální pip a ideálně vyhrazené virtuální prostředí. Ten poslední bod není jen kosmetický: balíčky MCP se rychle vyvíjejí a samostatné virtuální prostředí pro každý projekt ti zabrání v rozbití funkčního serveru při instalaci závislosti pro jiný projekt.

# Vytvoření virtuálního prostředí
python -m venv mcp-env
source mcp-env/bin/activate  # Linux/Mac
# mcp-env\Scripts\activate   # Windows

# Oficiální MCP SDK (v2) a Mistral SDK s extra balíčkem agents
pip install "mcp[cli]>=2.2,<3" "mistralai[agents]"

Psaní serveru

S třídou MCPServer, což je vysokoúrovňová třída v oficiálním SDK (dříve FastMCP), zabere lokální server jen několik řádků. Vytvoříš instanci aplikace tím, že jí dáš popisný název, a poté ozdobíš své funkce v Pythonu dekorátorem @app.tool(), aby byly exponovány.

# serveur_local.py
from mcp.server.mcpserver import MCPServer

# Inicializace serveru s popisným názvem
app = MCPServer("Local Demo Server")

@app.tool()
def greet(name: str) -> str:
    """Pozdraví osobu jménem.

    Args:
        name: Křestní jméno osoby, kterou chceme pozdravit

    Returns:
        Personalizovaná pozdravná zpráva
    """
    return f"Hello {name}! Welcome to the world of MCP."

@app.tool()
def calculate(operation: str, a: float, b: float) -> str:
    """Provede jednoduchý matematický výpočet.

    Args:
        operation: Operace k provedení (add, sub, mul, div)
        a: První číslo
        b: Druhé číslo

    Returns:
        Výsledek výpočtu
    """
    ops = {
        "add": a + b,
        "sub": a - b,
        "mul": a * b,
        "div": a / b if b != 0 else "Error: division by zero"
    }
    result = ops.get(operation, "Unknown operation")
    return f"{a} {operation} {b} = {result}"

Tento soubor exponuje dva nástroje. Všimni si role docstringů: nejenže dokumentují tvůj kód pro kolegu, ale doslova se stávají popisem, který model čte, aby se rozhodl, zda zavolat calculate místo greet. Nedbalý docstring zde vede později k erratickým voláním.

Konfigurace klienta STDIO

Na straně klienta se nepřipojuješ k adrese; vysvětluješ, jak server spustit. To je role StdioServerParameters.

# client_stdio.py
from mcp import StdioServerParameters
from mistralai.extra.mcp.stdio import MCPClientSTDIO
from pathlib import Path

# Cesta k tvému serveru
path_to_server = Path("serveur_local.py")

# Konfigurace serveru STDIO
server_params = StdioServerParameters(
    command="python",           # Příkaz ke spuštění serveru
    args=[str(path_to_server)], # Argumenty (Python soubor)
    env=None,                   # Proměnné prostředí (volitelné)
)

# Vytvoření MCP klienta
mcp_client = MCPClientSTDIO(stdio_params=server_params)

Tři parametry si zaslouží podrobnější vysvětlení.

command

Toto je systémový příkaz, který spouští proces serveru: "python" pro server v Pythonu, "node" pro server v JavaScriptu nebo přímá cesta k binárnímu souboru, pokud je tvůj server zkompilovaný.

# Python
command="python"

# Node.js
command="node"

# Zkompilovaný executable
command="./mon_serveur_mcp"

args

Toto je seznam argumentů předaných danému příkazu. U Python skriptu je to minimálně cesta k souboru, ale nic ti nebrání sem předat i další optiony tvého serveru.

# Jednoduchý skript
args=["serveur_local.py"]

# S dalšími argumenty
args=["serveur_local.py", "--port", "8080", "--verbose"]

env

Toto je slovník proměnných prostředí předaných procesu serveru: kanál, kterým mu předáš API klíč, URL databáze nebo debug flag.

import os

server_params = StdioServerParameters(
    command="python",
    args=["serveur_local.py"],
    env={
        **os.environ,  # Dědí z aktuálního prostředí
        "API_KEY": "your_api_key",
        "DATABASE_URL": "postgresql://...",
        "DEBUG": "true",
    },
)

Chování tohoto parametru často lidi překvapí. Při env=None server zdědí celé prostředí nadřazeného procesu; při použití slovníku vidí striktně pouze uvedené proměnné. Pokud poskytneš slovník bez vlití os.environ dovnitř, nepřekvapuj se, že tvůj server už nenajde svou PATH nebo tvůj API klíč: chování je dokonale logické, prostě radikální.

Testování před integrací

Než zapojíš svůj server do agenta, otestuj ho izolovaně pomocí MCP Inspector. Úvaha je jednoduchá: pokud volání selže, jakmile je server připojen k modelu, nebudeš vědět, zda problém leží v tvém kódu, nebo v rozhodnutí modelu. Inspector tuto nejednoznačnost odstraňuje.

npx @modelcontextprotocol/inspector python serveur_local.py

Příkaz otevře lokální webové rozhraní, kde můžeš vypsat exponované nástroje, zkontrolovat popis a parametry, které model obdrží, spustit ruční volání s argumenty dle vlastního výběru a ověřit přesný formát návratové hodnoty. Zvykni si to používat systematicky: je to pět minut, které ušetří hodinu.

Nakonec zde je organizace souborů, která dobře stárne, se serverem, klientem, závislostmi, tajnými údaji mimo repozitář a unit testy pro tvé nástroje:

mon-projet-mcp/
├── serveur_local.py     # MCP server
├── client_stdio.py      # Klientský skript
├── requirements.txt     # Závislosti
├── .env                 # Proměnné prostředí (nikdy necommitovat)
└── tests/
    └── test_tools.py    # Unit testy pro nástroje

Klíčové poznatky

  • Server STDIO se spouští jako lokální proces
  • StdioServerParameters konfiguruje příkaz, argumenty a proměnné prostředí
  • Docstringy tvých nástrojů slouží jako popis pro model
  • MCP Inspector (npx @modelcontextprotocol/inspector) je nezbytný pro testování
  • env=None dědí celé prostředí; explicitní slovník omezuje proměnné