Typy serverů MCP: STDIO, SSE a OAuth
Na této stránce
Aktualizováno 2. listopadu 2026 — Le Chat je nyní Vibe. Od 28. května 2026 byl Le Chat přejmenován na Vibe (stále na chat.mistral.ai): jediný agent pro práci i kód, který si ponechává vaše konverzace, nastavení a předplatná. Původní prostředí Le Chat zůstává dostupné v režimu Chat; v režimu Work se agenti stali dovednostmi (vyvolávanými pomocí
@), paměť se stala znalostní bází a hluboké vyhledávání se stalo dovedností Deep Research. Plány se nyní nazývají Mistral Free, Pro, Team a Enterprise. Tato lekce používá název Vibe; některá zde popsaná menu mohla změnit názvy nebo umístění.
Dva přenosové režimy, dvě architektury
Server MCP komunikuje se svým klientem dvěma zásadně odlišnými způsoby v závislosti na tom, zda běží na stejném stroji, nebo na vzdáleném hostiteli. Tento rozdíl není jen implementačním detailem: určuje, kdo může váš server využívat, jak jej nasadíte a k jakým datům bude mít přístup. Pokud si tuto volbu ujasníte hned na začátku, ušetříte si přepisování projektu v polovině cesty.
STDIO: server, který běží na vašem stroji
STDIO (Standard Input/Output) je lokální přenos. Server MCP běží na stejném stroji jako klient a komunikace probíhá prostřednictvím standardních streamů operačního systému: stdin a stdout. Mechanismus je přímý: klient spustí proces serveru, odešle požadavky přes stdin, čte odpovědi ze stdout a po skončení konverzace proces ukončí. Žádné porty, žádné URL, žádné certifikáty.
Tento přenos je přirozenou volbou vždy, když nástroj potřebuje pracovat s lokálním prostředím. Server, který čte vaše soubory, volá git, ovládá Docker nebo inspektuje SQLite databázi ležící na vašem disku, dává smysl pouze v režimu STDIO. Je to také preferovaný režim pro integrace v editorech, jako jsou VS Code nebo Cursor, a zřejmý společník ve fázi vývoje, kdy chcete server restartovat každých třicet sekund.
from mcp import StdioServerParameters
server_params = StdioServerParameters(
command="python",
args=["my_mcp_server.py"],
env=None, # Volitelné proměnné prostředí
)
Nevýhoda je však striktní: server a klient musí koexistovat na stejném místě. K serveru STDIO se nemůžete připojit z Mistral Vibe, protože Vibe běží na infrastruktuře Mistralu a nemá žádný způsob, jak na vašem stroji spustit proces.
SSE a Streamable HTTP: vzdálené servery
Pro překročení hranic lokálního stroje využívá MCP protokol HTTP. Postupně se vystřídaly dvě varianty a při čtení existujícího kódu je dobré vědět, na kterou z nich narazíte.
SSE (Server-Sent Events) byl prvním vzdáleným přenosem tohoto protokolu. Umožňoval serveru streamovat události klientovi, který musel pro zpětnou komunikaci se serverem provádět samostatné požadavky POST. Jeho strukturální chyba spočívala v nutnosti trvalého spojení mezi oběma stranami, což komplikovalo hostování bez serveru (serverless) a škálování. Nyní je tento protokol zastaralý – SDK Mistral sice stále poskytuje MCPClientSSE pro existující koncové body /sse, ale nové servery by již na tomto základě neměly být stavěny.
Jako standardní vzdálený přenos jej nahradil Streamable HTTP. Odstraňuje požadavek na trvalé připojení: klient odesílá standardní požadavky HTTP a server odpovídá buď streamováním, nebo jedním blokem, podle potřeby. V praxi váš vzdálený server vystavuje koncový bod /mcp, ke kterému se klient připojuje.
from mistralai.extra.mcp.streamable_http import (
MCPClientStreamableHTTP,
StreamableHTTPServerParams,
)
# Připojení ke vzdálenému serveru MCP
server_url = "https://my-server.example.com/mcp"
mcp_client = MCPClientStreamableHTTP(
params=StreamableHTTPServerParams(url=server_url, timeout=100)
)
Tři úrovně autentizace
Přenos vám říká, kde server sídlí; autentizace určuje, kdo ho smí volat. Jde o nezávislé otázky a protokol podporuje tři odpovědi.
Nejjednodušší je žádná autentizace: nástroje může používat kdokoli, kdo zná URL. Tato volba je obhajitelná pouze u veřejných nástrojů bez citlivých dat – převodník jednotek, webový scraper, kalkulačka.
Další úrovní je token, neboli API klíč. Vygenerujete token s konkrétními oprávněními a předáte jej klientovi, který jej zahrne do svých požadavků. GitHub tento model dobře ilustruje: vytvoříte osobní přístupový token (Personal Access Token) zaškrtnutím pouze těch rozsahů (scopes), které váš agent skutečně potřebuje, a ničeho navíc.
Třetí úrovní je OAuth 2.0, tedy plný tok s obrazovkou souhlasu. Uživatel výslovně autorizuje aplikaci k jednání na svém účtu a server obdrží token vázaný na tuto konkrétní osobu. To je model, který používají Gmail, Linear nebo Google Kalendář, když je připojíte ve Vibe – a jde o jediný přijatelný model, jakmile server zpracovává osobní údaje pro více uživatelů.
| Kritérium | STDIO (Lokální) | SSE / Streamable HTTP (Vzdálené) | OAuth (Vzdálené + Auth) |
|---|---|---|---|
| Přenos | stdin / stdout | HTTP (volitelné streamování) | HTTP + tok OAuth 2.0 |
| Umístění | Stejný stroj | Vzdálený server | Vzdálený server |
| Autentizace | Žádná (stejný stroj) | Žádná nebo token | Plné OAuth 2.0 |
| Kompatibilní klienti | IDE, lokální SDK | Všechny (Vibe, SDK, IDE) | Všechny (Vibe, SDK, IDE) |
| Případy použití | Lokální soubory, CLI, vývoj | Veřejná API, scraping | GitHub, Gmail, Linear |
| Trvalé připojení | Ano (aktivní proces) | Ne (Streamable HTTP) | Ne (Streamable HTTP) |
Jak se rozhodnout v praxi
Rozhodování se redukuje na dvě otázky položené v pořadí. Běží server na stejném stroji jako klient? Pokud ano, zvolte STDIO. Pokud ne, zvolte Streamable HTTP, s autentizací nebo bez ní, v závislosti na citlivosti zpracovávaných dat.
Mějte na paměti omezení na straně klienta: Mistral Vibe a obecně hostované chatboty využívají pouze vzdálené servery. IDE jako VS Code nebo Cursor však přijímají oba režimy – odtud plyne pohodlný zvyk vyvíjet v režimu STDIO a přepnout se na HTTP, když je čas server sdílet.
Klíčové poznatky
- STDIO = lokální server, stejný stroj, ideální pro vývoj
- Streamable HTTP = vzdálený server, aktuální standard, nahrazuje SSE
- Tři úrovně auth: žádná, token, OAuth 2.0
- Mistral Vibe podporuje pouze vzdálené servery
- Volba přenosu závisí na vaší architektuře nasazení