Přejít na hlavní obsah
Čeština— Vyberte jazyk
Menu

Úvod do předávání úloh mezi více agenty

Lekce 12 z 18 Aktualizováno 3. listopadu 2026 Vývojář
Na této stránce
  1. Proč orchestrovat více agentů?
  2. Jak fungují předání úloh
  3. Typická architektura
  4. Režimy provádění
  5. Výstupní události
  6. Klíčové poznatky

Proč orchestrovat více agentů?

Doposud jsi pracoval s jednotlivými agenty: jeden agent, jeho instrukce, jeho nástroje. Tento model rychle naráží na své limity, když úkol vyžaduje různé dovednosti. Vezmi si například požadavek na průzkum trhu: potřebuješ vyhledat data, numericky je analyzovat a následně vytvořit čitelnou zprávu. Mohl bys se pokusit svěřit vše jedinému agentovi s instrukcemi, které by s každým novým požadavkem bobtnaly, až by se změnily v rozporuplný blok textu, který model aplikuje čím dál méně efektivně. Mistral API nabízí alternativu: řetězce specializovaných agentů, kteří si předávají štafetu.

To je podstata konceptu předání úlohy (handoff): jeden agent převede řízení konverzace na jiného agenta, který je pro daný dílčí úkol lépe vybaven. Sama konverzace se nemění – mění se pouze ruka, která drží otěže.

Jak fungují předání úloh

Mechanismus přesně kopíruje to, co dělá lidská organizace při řešení složeného požadavku. Agent-směrovač (router agent) obdrží počáteční dotaz, jako operátor na ústředně, který přijímá hovor. Analyzuje požadavek, identifikuje, který specializovaný agent je nejlépe připraven jej zpracovat, a následně převede konverzaci na tohoto specialistu. Specialista vyřeší svůj dílčí úkol a pokud narazí na potřebu přesahující jeho rozsah, může konverzaci předat třetímu agentovi. Konečná odpověď putuje zpět k uživateli, který vidí pouze jediného interlocutora.

Z toho vyplývají čtyři vzájemně se posilující výhody. Zaprvé, specializace: každý agent má omezený rozsah a přesné instrukce. Agent pro vyhledávání na webu nezpracovává výpočty a naopak. To zlepšuje kvalitu odpovědí, protože žádná instrukce není v rozporu s jinou. Zadruhé, udržovatelnost: změna chování specialisty nemá dopad na ostatní. Můžeš vyměnit jeho model, instrukce nebo nástroje, aniž bys musel sahat na zbytek systému. Zatřetí, přímo z toho plyne škálovatelnost – přidání nové schopnosti znamená vytvoření nového specializovaného agenta a jeho registraci jako cíle pro předání úlohy. Směrovač jej pak vybere, když požadavek odpovídá. Nakonec, vysledovatelnost: každé předání vygeneruje v výstupech událost agent.handoff, což ti umožňuje dodatečně rekonstruovat, který agent zpracoval kterou část požadavku, aniž bys musel cokoli sám instrumentovat.

Typická architektura

User
    │
    ▼
Router Agent (orchestrator)
    ├── Web Search Agent (web_search)
    ├── Calculator Agent (code_interpreter)
    ├── Writer Agent (specific instructions)
    └── Document Agent (document_library)

Směrovač dynamicky rozhoduje, na kterého agenta konverzaci předat, na základě dotazu. Není omezen na jediné předání: může také orchestrovat sekvenční toky, jako je vyhledání, poté výpočet a následně napsání zprávy, přičemž každý krok obohacuje kontext pro ten další.

Podívejme se na reálný požadavek: „Najdi aktuální úrokovou sazbu ECB a vypočítej složený úrok za 10 let pro investici 100 000 €.“ Finanční agent působící jako směrovač obdrží požadavek a vidí, že obsahuje dvě odlišné potřeby. Nejprve předá úlohu agentovi pro vyhledávání na webu, který získá aktuální sazbu ECB – údaj, který žádný model nemůže znát z paměti. Druhé předání převede řízení na kalkulačního agenta, který aplikuje vzorec pro složené úročení na právě nalezenou sazbu. Uživatel obdrží jediný výsledek doprovázený zdroji vyhledávání a detaily výpočtu.

Režimy provádění

Mistral API nabízí pro předávání úloh dva režimy a ty si vybíráš při startu konverzace. Výchozí je serverový režim.

response = client.beta.conversations.start(
    agent_id=router_agent.id,
    inputs="Complex query",
    handoff_execution="server"
)

Mistral poté vše automaticky zpracuje: převody, provádění agentů a syntézu odpovědi. Obdržíš pouze konečný výsledek, což je pohodlné a dostačující, pokud nemusíš mezi jednotlivé kroky nic vkládat.

response = client.beta.conversations.start(
    agent_id=router_agent.id,
    inputs="Complex query",
    handoff_execution="client"
)

V klientském režimu obdržíš události předání a sám rozhoduješ, co dělat v každém kroku. Tento režim zvol, pokud musí člověk schválit citlivé předání, když potřebuješ pro účely auditu zaznamenat každé předání, nebo když tvoje obchodní logika vyžaduje směrování, které model nedokáže odvodit. Lekce věnovaná těmto dvěma režimům podrobně rozebere kompromisy mezi nimi.

Výstupní události

Když dojde k předání úlohy, objeví se ve výstupech tři typy událostí:

  • agent.handoff – Agent A předává úlohu Agentovi B (obsahuje ID obou agentů)
  • tool.execution – Agent B provádí své nástroje
  • message.output – Odpověď Agenta B
for entry in response.outputs:
    if entry.type == "agent.handoff":
        print(f"Transfer: {entry.previous_agent_id} → {entry.next_agent_id}")
    elif entry.type == "tool.execution":
        print(f"Tool executed: {entry.tool_name}")
    elif entry.type == "message.output":
        print(f"Response: {entry.content}")

Napiš si tuto smyčku během svých prvních pokusů, ještě než bude systém kompletní. Systém více agentů, který sice odpovídá správně, ale jehož cestu nelze vysledovat, se stane neopravitelným ve chvíli, kdy začne odpovídat špatně: nebudeš vědět, zda směrovač špatně nasměroval, zda si specialista vedl špatně, nebo zda se předání úlohy někde ztratilo. Tři dobře umístěné příkazy print tě ušetří této slepoty.

Klíčové poznatky

  • Předání úloh umožňují agentovi převést řízení na jiného specializovaného agenta
  • Typická architektura: agent-směrovač → specializovaní agenti
  • Serverový režim = plně automatický; klientský režim = manuální řízení převodů
  • Každé předání vygeneruje ve výstupech vysledovatelnou událost
  • Neexistuje žádný limit na hloubku řetězení mezi agenty