Proces v 5 krocích
Jasný protokol mezi tebou a modelem
Volání funkcí u Mistralu se řídí přesně definovaným procesem v pěti krocích. Čitelnost tohoto protokolu spočívá v tom, že každý krok má jediného vlastníka: buď tebe (vývojáře), model, nebo uživatele. Žádný krok není sdílený a žádný není nejednoznačný. Věnuj čas zapamatování tohoto rozdělení práce ještě před napsáním prvního řádku kódu: většina chyb při volání funkcí vzniká, když vývojář očekává, že model zpracuje krok, který je ve skutečnosti jeho odpovědností.
Definice funkcí (Vývojář)
Popíšeš každou dostupnou funkci pomocí schématu JSON: název, popis, parametry, typy a povinná pole. Model vidí pouze tuto specifikaci, nikoli tvůj kód.
Uživatel položí otázku (Uživatel)
Uživatel položí svou otázku v přirozeném jazyce. Ty odešleš tento požadavek modelu Mistral spolu se seznamem dostupných nástrojů.
Generování argumentů (Model)
Model analyzuje požadavek, vybere vhodnou funkci a vygeneruje argumenty ve formátu JSON. Funkci nespouští – pouze ti sdělí, co máš zavolat a s jakými parametry.
Spuštění funkce (Vývojář)
Tvůj kód extrahuje název funkce a argumenty z odpovědi modelu, spustí odpovídající funkci a získá výsledek.
Generování konečné odpovědi (Model)
Výsledek funkce odešleš zpět modelu. Ten jej integruje do kontextu konverzace a zformuluje přirozenou odpověď pro uživatele.
Tok v detailu
Těchto pět kroků přímo odpovídá kódu. Projdeme si je na jediném, záměrně minimálním příkladu: uživatel chce znát stav platby T1001. Tento stejný příklad použijeme jako červenou nit až do konce bloku „Implementace v Pythonu“, takže si nyní zapamatuj jeho identifikátory.
Krok 1: Definuješ nástroje
tools = [
{
"type": "function",
"function": {
"name": "get_payment_status",
"description": "Retrieves the status of a payment given its transaction ID",
"parameters": {
"type": "object",
"properties": {
"transaction_id": {
"type": "string",
"description": "The unique transaction identifier (e.g., T1001)"
}
},
"required": ["transaction_id"]
}
}
}
]
Nic zde není spustitelný kód: jde pouze o popis. Model se dozví, že existuje funkce s názvem get_payment_status, co dělá a že vyžaduje transaction_id typu string. Nikdy se nedozví, jak je funkce implementována.
Krok 2: Uživatel položí svou otázku
messages = [
{"role": "user", "content": "What is the status of payment T1001?"}
]
Krok 3: Model vygeneruje argumenty
from mistralai.client import Mistral
client = Mistral(api_key="your-api-key")
response = client.chat.complete(
model="mistral-large-latest",
messages=messages,
tools=tools
)
# The model returns a tool_call:
# function.name = "get_payment_status"
# function.arguments = '{"transaction_id": "T1001"}'
Model extrahoval „T1001“ z věty a umístil jej do správného pole. Všimni si, že arguments přichází jako řetězec, nikoli jako slovník: tento detail zpracuješ v dalším kroku.
Krok 4: Spustíš funkci
import json
tool_call = response.choices[0].message.tool_calls[0]
args = json.loads(tool_call.function.arguments)
result = get_payment_status(**args)
# → {"status": "paid", "date": "2026-03-15"}
Krok 5: Model zformuluje odpověď
messages.append(response.choices[0].message)
messages.append({
"role": "tool",
"name": "get_payment_status",
"content": json.dumps(result),
"tool_call_id": tool_call.id
})
final = client.chat.complete(
model="mistral-large-latest",
messages=messages,
tools=tools
)
print(final.choices[0].message.content)
# → "Payment T1001 was made on March 15, 2026."
Do historie se přidají dvě zprávy, nikdy jen jedna: zpráva asistenta nesoucí žádost o volání, následovaná zprávou nesoucí výsledek. Pole tool_call_id tyto dvě zprávy propojuje. Pokud některou vynecháš, API požadavek odmítne nebo model odpoví mimo téma.
Vzorce toku
V závislosti na složitosti požadavku může tento tok nabývat různých forem. Nejjednodušší případ nastává, když není zapojena žádná funkce: uživatel položí obecnou otázku – „Co umíš?“ – a model odpoví přímo, aniž by se kdy dotkl nástrojů. Dalším případem je jednoduché volání, které jsme právě prošli: jedna funkce, jeden výsledek, jedna odpověď.
Další dvě formy jsou zajímavější. U sekvenčního řetězce model zavolá první funkci, přečte si výsledek a použije jej k rozhodnutí o druhém volání – typicky získá ID zákazníka před dotazem na jeho faktury. U paralelního volání požaduje spuštění více funkcí najednou, protože žádná na druhé nezávisí. Těmto dvěma vzorcům věnujeme celé lekce; prozatím si pamatuj, že oba spoléhají přesně na výše uvedených pět kroků, které se pouze opakují.
Klíčové poznatky
- Volání funkcí se řídí procesem v 5 krocích s jasně definovanými odpovědnostmi
- Model nikdy nemůže funkci přímo spustit – pouze generuje argumenty
- Tvůj kód je bránou: rozhoduje, zda se funkce spustí, či nikoli
- Výsledek funkce se odešle zpět modelu, aby mohl zformulovat přirozenou odpověď
- Tok může být jednoduchý (jedno volání) nebo složitý (sekvenční, paralelní)