Přejít na hlavní obsah
Čeština— Vyberte jazyk
Menu

Podagenti: Delegování specializovaných úkolů

Lekce 5 z 14 Aktualizováno 2. listopadu 2026 Pokročilý
Na této stránce
  1. Princip delegování
  2. Konfigurace podagenta
  3. Konkrétní případy použití
  4. Návrh kvalitního podagenta
  5. Pravidla stanovená systémem Vibe
  6. Klíčové poznatky

Lekce aktualizována 2. listopadu 2026. Příkladové soubory agentů nyní používají klíče dokumentované systémem Vibe: instructions (místo system_prompt), active_model (místo model), bloky [tools.<tool>] pro schvalování (klíč auto_approve v souboru agenta neexistuje) a skutečné názvy nástrojů (edit, nikoliv edit_file; žádný nástroj list_dir). Připomenutí z lekce 3: safety je pouze vizuální indikátor, nikoliv oprávnění. Zdroj: Odkaz na konfiguraci.

Princip delegování

U složitých projektů jsou určité úkoly na sobě nezávislé: například analýza zabezpečení souboru probíhá paralelně s generováním testů jiným procesem. Místo sekvenčního zpracování všeho ti Mistral Vibe umožňuje delegovat úkoly na podagenty. Podagent je agent, který běží nezávisle, splní svůj úkol a vrátí hlavnímu agentovi textový výsledek. Nemůže klást uživateli otázky: musí být plně autonomní.

Toto omezení je klíčové pro vše, co následuje, a zaslouží si podrobné vysvětlení. Podagent běží ve svém vlastním kontextu bez přístupu k aktuální konverzaci – neví nic o tom, co jsi hlavnímu agentovi vysvětloval před pěti minutami. Nemůže použít ask_user_question a musí si poradit s nejednoznačnostmi sám. Vrátí text, který hlavní agent následně zapracuje do své odpovědi. Protože je odříznut od výměny informací, má smysl pouze tehdy, když je navržen pro konkrétní, přesně definovaný úkol.

Konfigurace podagenta

Aby se agent stal podagentem, přidej do souboru .toml pole agent_type = "subagent". Zbytek konfigurace se řídí obvyklými pravidly pro vlastní agenty.

# ~/.vibe/agents/test-generator.toml
display_name = "Generátor testů"
description = "Generuje unit testy pro zadané funkce."
agent_type = "subagent"
safety = "neutral"
active_model = "codestral"  # alias deklarovaný v config.toml (lekce 2)

instructions = """
Obdržíš zdrojový kód. Vygeneruj komplexní unit testy:
- Testy pro běžné případy
- Testy hraničních případů (null, undefined, prázdné řetězce)
- Testy očekávaných chyb
Framework: Použij testovací framework projektu (Jest, Vitest, Pytest...).
Vrať pouze kód testů připravený ke kopírování.
"""

enabled_tools = [
  "read_file",
  "grep",
]

Všimni si absence ask_user_question v nástrojích: není to opomenutí. Podagent nemůže žádat o upřesnění a systémový prompt tuto nemožnost kompenzuje tím, že předem specifikuje použitý testovací framework a přesný formát odpovědi.

Konkrétní případy použití

Prvním přínosem je paralelní práce. Hlavní agent může přidělit více úkolů současně různým podagentům, z nichž každý pracuje samostatně, než vrátí svůj výsledek.

Hlavní agent
├── Podagent "test-generator" → generuje testy
├── Podagent "doc-writer" → generuje dokumentaci
└── Podagent "security-checker" → analyzuje zranitelnosti

Druhým přínosem jsou vysoce specializované úkoly. Některé vyžadují systémový prompt radikálně odlišný od toho hlavního agenta; místo přetěžování jednoho agenta rozporuplnými instrukcemi úkol deleguješ. Níže uvedený optimalizátor SQL je dobrým příkladem: jeho prompt hovoří pouze o indexech, plánech provádění a dotazech typu N+1, což by pro generalistického agenta nedávalo smysl.

# ~/.vibe/agents/sql-optimizer.toml
display_name = "Optimalizátor SQL"
description = "Analyzuje a optimalizuje dotazy SQL."
agent_type = "subagent"
safety = "safe"
active_model = "mistral-medium-3.5"  # model vestavěný ve Vibe

instructions = """
Analyzuj poskytnuté dotazy SQL:
1. Identifikuj problémy s výkonem (N+1, full scan, chybějící index)
2. Navrhni optimalizované dotazy
3. Doporuč indexy k vytvoření
Vrať strukturovanou zprávu s porovnáním před/po pro každý dotaz.
"""

enabled_tools = ["read_file", "grep"]

Třetím, méně zřejmým přínosem, je izolace zabezpečení. Podagent s safety = "safe" nemůže upravovat soubory, ani pokud hlavní agent běží v režimu destructive: oprávnění se nedědí směrem dolů. Můžeš tedy pracovat v permisivním režimu a svěřit analýzy omezeným podagentům, kteří nemají žádnou možnost zasahovat do repozitáře.

# Podagent, který může POUZE číst
agent_type = "subagent"
safety = "safe"
enabled_tools = ["read_file", "grep"]

[tools.read_file]
permission = "always"

[tools.grep]
permission = "always"

Vibe také poskytuje vestavěného podagenta explore, kterého automaticky využívá, když potřebuje projít tvou kódovou základnu, aby odpověděl na otázku. Funguje v režimu pouze pro čtení a vrací shrnutí toho, co našel – přesně ten vzor, který replikuješ svými vlastními podagenty.

Návrh kvalitního podagenta

Vše závisí na autonomii systémového promptu: musí obsahovat všechny instrukce nezbytné k tomu, aby podagent dokončil úkol, aniž by kdy položil otázku. To vyžaduje anticipovat situace, kdy se něco pokazí, a přesně zapsat, co má agent v těchto případech udělat, jak ukazuje následující příklad.

instructions = """
Analyzuj VŠECHNY soubory TypeScript v projektu.
Pokud soubor není nalezen, pokračuj dalším.
Pokud nelze identifikovat testovací framework, použij ve výchozím nastavení Vitest.
Vždy vrať výsledek, i když je částečný.
"""

Tuto práci doplňují dva reflexy. Poskytni podagentovi striktně pouze nástroje, které potřebuje – analytický podagent nepotřebuje write_file – a v systémovém promptu specifikuj očekávaný formát výstupu. Hlavní agent musí být schopen výsledek využít bez nejednoznačností: bude to totiž on, ne ty, kdo si tento text přečte jako první.

Pravidla stanovená systémem Vibe

Dokumentace systému Vibe specifikuje několik pravidel, která stojí za to znát před návrhem vlastních podagentů:

  • podagent vrací hlavnímu agentovi pouze text a nemůže klást uživateli otázky;
  • může používat pouze vestavěné nástroje, které povoluje jeho soubor, nikdy nástroje MCP, konektory ani pluginy, a nikdy s širšími oprávněními než rodičovský agent: jeho bloky [tools.<tool>] ho mohou dále omezit, nikoliv rozšířit;
  • jeho description je povinná: tím se agentovi indikuje, kdy jej má použít; soubor bez popisu je označen jako problematický místo toho, aby byl načten;
  • běží na svém active_model, nebo na modelu relace, pokud žádný není nastaven;
  • hlavní agent jej spouští prostřednictvím delegování pomocí nástroje task; není vybírán pomocí --agent;
  • ve výchozím nastavení může existovat a běžet současně až 32 podagentů (max_subagents, max_concurrent_subagents) a nastavení enable_subagents = false v config.toml zakazuje veškeré delegování.

I bez vlastního podagenta může agent spustit obecného podagenta vybaveného vlastními instrukcemi a nástroji.

Klíčové poznatky

  • Podagent je nezávislý agent, který nemůže interagovat s uživatelem
  • Nakonfiguruj jej pomocí agent_type = "subagent" v souboru .toml
  • Podagenti jsou ideální pro paralelní práci a specializované úkoly
  • Nabízejí přirozenou izolaci zabezpečení
  • instructions musí být plně autonomní: žádné otázky nejsou povoleny
  • V promptu vždy specifikuj jasný formát výstupu